Směnky patří mezi velmi rozšířený a zároveň oblíbený zajišťovací instrument závazkových smluvních vztahů. Pro věřitele mají směnky tu výhodu, že se peněžní sumy zajištěné směnkou nemusí domáhat prostřednictvím podávání žaloby, nýbrž mohou podat návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Rozkazní řízení je zpravidla mnohem rychlejší a procesně jednodušší než v případě standardního soudního řízení. Základní dělení směnek je na směnky vlastní a na směnky cizí. Osoba, která směnku vystavila, se nazývá výstavce a osoba, v jejíž prospěch byla směnka vystavena, remitent. V případě cizích směnek dále rozlišujeme směnečníka (trasát), což je osoba, která výstavci cizí směnky dává příkaz, aby za směnku zaplatila remitentovi. Výstavce cizí směnky se nazývá trasant.
20.5.2013 | Zákony